Jsou terapie, ke kterým se vždy v myšlenkách rádi vracíme. Toto je jedna z nich. Příběh Péti, malého bojovníka, který navzdory všem překážkám překonal nepřízeň osudu.
Nechte se inspirovat příběhy našich spokojených klientů. I vaše problémy určitě mají své řešení.
Pomoc je doslova jen jedno kliknutí myši daleko.
Mgr. Bc. Jan Kosina, fyzioterapeut
Pozn. Péťův příběh je inspirovaný skutečnou terapií pod vedením Ivany Pokorné. Představuje její pohled na průběh terapie. Vše, kromě popisu vyšetření, obtíží a průběhu terapie, bylo kvůli lékařskému tajemství změněno.
V listopadu 2021 ke mně přišla maminka s tříměsíčním chlapečkem Péťou. Narodil se v 38. týdnu císařským řezem. který nebyl plánovaný.
Po porodu se vše zdálo být v pořádku a Péťa se jevil jako zdravé dítě. To se začalo brzy měnit.
Na druhé kontrole u ortopeda mamince doporučili "široké balení" a pediatrička Péťu odeslala na rehabilitaci nedozrálosti, nestabilitě a nedostatcích v I. vzpřimování (tzv. pasení koníků). Na těchto nedostatcích jsme začali pracovat.
Péťa byl velmi vnímavý chlapeček, ale jeho nedozrálost mu bránila v běžném prožívání. Stále u něj totiž přetrvávaly novorozenecké reflexy, které už měly být z hlediska vývoje nahrazené vědomou motorikou. V leže na zádech i na bříšku nebyl stabilní, měl velké napětí trupového svalstva a reagoval velmi podrážděně na zvuky a náhlé změny polohy.
Obléct Péťu bylo pro maminku velmi náročné. Péťa měl velkou motivaci se rozvíjet a objevovat svět kolem sebe, ale jeho tělo mu to nedovolilo. Byl frustrovaný a napětí v těle stoupalo.
Z hlediska psychomotorického vývoje je právě motivace velmi důležitá a je klíč ke zlepšení. Maminka dostala za úkol cvičit Vojtovu metodu 3−4x denně a kontrola u mě byla dvakrát týdně.
Péťa byl při terapii často vzdorovitý a doslova nám dal zabrat. Na tento odpor nahlížíme jako součást terapie a značí zdravý mentální vývoj. I přes to, že to bylo někdy velmi náročné (zejména pro maminku, protože měla doma další tři děti), jsme nepolevily.
Nestabilita v leže, vzdorovitost při terapii a pohybový neklid (i v noci) zmizel. Před námi byl najednou jiný Péťa. Klidný, spokojený a hravý. Smál se na mne a povídal si se mnou. Jeho páteř byla napřímená, tělo bez napětí a bylo evidentní, že si Péťa užívá pohyb a život bez omezení.
Byl to silný moment, na který nezapomenu. Skoro bych chtěla říct malý zázrak. Byl to moment, kdy do sebe zapadly všechny střípky Vojtovy terapie a spojily se v jeden celek. Celek, který bude Péťovi oporou celý život.
Maminka i já jsme byly šťastné. Je to především její zásluha a cítím velký obdiv k tomu, s jakou trpělivostí, odhodláním a rodičovskou silou a láskou se věnovala Péťově uzdravení.
Terapii jsme po vzájemné domluvě ukončily v srpnu 2022. Péťa byl zdravý. Vojtova terapie je mocný nástroj, který bez nadsázky mění lidské osudy.
Někdy stačí málo a nepříjemné obtíže zmizí po první terapii. To byl i případ našeho dlouholetého klienta, kterého jsme zbavili bolesti krční páteře a ramene pomocí šetrného uvolnění měkkých tkání v oblasti krku a mobilizace lopatky.
Dlouhodobá bolest s vámi nemusí zůstat navždy. Své by vám o tom mohla vyprávět naše klientka, která se díky naší pomoci, a zejména svému aktivnímu přístupu k terapii, zbavila dlouholeté bolesti ramene, která ji trápila při odbíjení míče ve volejbalu.
Náhlá a intenzivní bolest zad v oblasti beder vždy představuje nepříjemnou a omezující zkušenost, která vyvolává obavy ze závažného zdravotního problému. Naštěstí v tomto případě tomu tak nebylo, a tak jsme našemu klientovi mohli přinést rychlou úlevu od bolesti.
Dolní zkřížený syndrom je trochu zastaralý termín pro svalovou nerovnováhu v oblasti pánve. Tento problém trápil naši klientku delší dobu a jednalo se o chronické obtíže. Ty není složité odstranit, pokud máte odhodlání, trpělivost a důslednost. Pak i jednoduché cvičení přinese nečekaný výsledek.
Stačí jeden dřep a hned je jasné, na čem je třeba zapracovat. Tento základní, možná i obyčejný cvik vyžaduje celou řadu pohybových dovedností, jejichž získání se ihned projeví v ostatních sportovních aktivitách. Třeba v golfové švihu.
Za jedním hlubokým nádechem je více, než se na první pohled může zdát.
Závratě, špatná orientace v prostoru a nevolnost jsou projevy onemocnění vestibulárního aparátu s komplikovaným názvem, ale překvapivě rychlou a účinnou léčbou.
I po více než šedesáti letech může být jizva neustále zdrojem bolesti.
Dvacet let života plného strachu z pohybu nás změní více, než bychom si mysleli. A to i v případě, že nejsou obavy podložené skutečným zdravotním omezením. Tento příběh je o tom, jak svazující může být strach a jak obtížné je zbavit se nemoci, která se stala naší součástí.
